Miloš Kratochvíl, Markéta Vydrová

Modrý Poťouch

Poťouch bývá různě velký a různě barevný. Každý Poťouch má trumpetkové našeptávadlo, dva z pěti prstů na ruce výrazně delší, těm se říká popichovadla, a zbylé tři prsty jako přísavky. Štětiny na šišaté hlavě se odborně nazývají svědidla. Co se svědidel týká, může být Poťouch blonďák, rezatec i černoštětináč. Nijak zvlášť na tom nezáleží, protože všichni Poťouchové jsou neviditelní! – Tohle je jediná knížka, kde je můžete vidět. <br><br>Miloš Kratochvíl o své knize Modrý Poťouch:<br> „Chci věřit tomu, že v jádru nejsme špatní. Třeba za to nemůžeme, že jsme někdy hádaví, závistiví, lhostejní nebo poťouchlí. Možná za to mohou rozkmotřila, která nám najednou skočí za krk, popíchnou nás nebo přidusí a my se pak zachováme jinak, než bychom měli. Není snadné se Poťouchům, Záviďkám, Hádkonošům, Chamtíkům, Lakomidlům, Urážům, Jájákům či Kliduvzalům vyhnout nebo se jich zbavit, protože jsou to rozkmotřila neviditelná a spatřit je můžeme jen přes kouzelné brýle a ve světle baterky starého profesora Jindáčka, který se objevuje v záhadné čtvrti Potměchy. S panem profesorem jsme tyto nebezpečné bytosti pouze odhalili, ale zatím jsme nepřišli na to, jak se s nimi vypořádat. Prosím vás, zamyslete se nad tím, třeba to napadne vás…“<br> Kniha je celobarevná a bohatě ilustrovaná.